( z bodu Nula)

strunou ke mně

strunou k tobě

je pusto

na stínítku fotonem jsem já

ne ty

od tebe odrážím se                                                                                                       

zpátky

foton bílé barvy

kosmonautem neprobádaný

se příčí v krku zarůstat

struněním rozvázat se zcela

zdi jsou tu tenké

slyší i myši za víčky

tloustnout

tou strunou jsem k tobě

připálená

a kosmonaut svléká mi skafandr

čekáme v lednici na oblevu

ach ty jinotaje

jen kývnutím hlavy

exploduju v mléku

čistá

strunou přiškrcená

kosmonaut šeptá :,, Nejsi žena..."

zraju v nivě

teorie zdá se být rozvlněná

s kosmonautem prožíráme čas

vždyť struna je dávno - - - - - - - - - - - - - - - - uzemněná